Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


České kovářství a hamernictví

8. 4. 2009

YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY


České kovářství a hamernictví

 


 

 Ach ano, staří čeští kováři…

Jejich poctivé dlaně pomáhaly desítkám generací nést úděl tvrdého života. Doslova od kolébky ke hrobu. Oni kovali pluhy, ostřili zbraně, radili v těžkých chvílích.

 Kovářství má u nás dlouholetou tradici. Na každé vesnické návsi kdysi stávalo stavení, z něhož se ozývalo veselé znění kovadlin a z jehož střechy stoupal modravý dým.Čápi měli dobré milníky, když se každé jaro vraceli do svých domovů!

 Kovářské řemeslo je mnohem starší než písemné dějiny naší země. Provází lidský rod už nejméně pět tisíc let-vždyť první kovářské výrobky se objevily už ve starém Egyptě, Mezopotámii a Sýrii.

 Bez podílu starých kovářů si dějiny techniky nelze představit. Zdá se, že právě od jejich řemesla se jako od mocného stromu oddělovala řada příbuzných povolání- zámečníci, pasíři, hamerníci, puškaři, strojníci, hodináři… a ještě mnoha jiná povolání, s opracováním kovů zdánlivě nesouvisející. Kováři a podkováři se například museli vyznat ve veterinárním lékařství, měli blízko k léčitelství vůbec. Ještě před sto lety nahrazovali na vesnicích zubaře a udatně trhali svým sousedům bolavé zuby! A kdopak by dokázal spočítat novorozeňata, jejichž prvními kolébkami byly právě ruce kovářů či kovářek.

 Hamerníkům se říkalo vodokováři. V raném středověku ještě nebyli usazeni podél potoku a řek, ale s celými rodinami kočovali od vsi ke vsi. Jejich věrným pomocníkem byl vychrtlý koník zapřažený do prostého vozíku, na němž vozili své zařízení. Zastavovali se tam, kde našli větší zásobu starého železa, které potom zpracovávali. Živnost rozbili vždycky daleko za vsi, protože lidé se báli ohně, jenž býval bratrem hamerníků a kovářů.Obrazek

 Každý hamerník vedl u svého hamru obvykle i menší hospodářství. Panovníci totiž většinou udělovali vodokovářům nejen právo zpracovávat rudu, ale také vařit pivo. Mlít obilí a pálit milíře. Dřevěné uhlí se v hojné míře spotřebovávalo k tavení železa, piva bylo třeba pro pomocníky a tovaryše a vodní kolo, napojené na hamr, lehce utáhlo i zařízení potřebné k mletí mouky. Přesto nebývalo hamernické hospodářství žádný med. Žilo se z ruky do úst. A to nemluvíme o případech, kdy se muselo přestat na hamru kovat. Protože potok vyschl nebo zamrzl. Ostatně v hamru se obvykle pracovalo jenom asi třicet až třicetpět týdnů v roce. Po zbytek času znemožňovaly provoz povodně, mrazy nebo nízká voda.

 Mnoho místních jmen je odvozeno od hamerníctví. Hamrovice, Hamrová, Staré Hamry, Hamry Horní a Dolní, Zadní a Přední, Mosazné a Leopoldovi a mnohé další varianty jmen vesnic křtila voda z hamernických náhonů. Vodokovářské dílny bývaly vždy plné kladiv, kleští, dlát, heveru a sekáčů,.

 Každý hamerník byl pyšný na výrobky, které vycházely z jeho dílny. Proto je označoval cejchem- osobní značkou, aby je odlišil od výrobků jiných hamerníků. Stejné to bylo u kovářů.

 Znamení ohně provázelo kováře a hamerníky od nepaměti. Vždyť prvním kovářem světa byl Héfaistos, syn Dia a Héry, řecký bůh ohně a kovářství. Na svět přišel poznamenán ošklivostí a neduživou postavou. Nehodil se mezi ostatní bohy, a proto ho vlastní matky zvrhla z Olympu. Zachránily ho dvě bohyně, v jejichž domě byl potom vychováván. Brzy prokázal mimořádnou zručnost ve výrobě šperků. Za odměnu byl přiveden zpět na Olymp a dokonce mu zde byla poskytnuta dobře vybavená kovárna s dvaceti měchy.

YYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY