Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Jezuité

7. 1. 2007

ObrazekJezuité

Řád byl založen v roce 1534 sv. Ignácem z Loyoly (zemř. 1556 ), který se sestavil i jeho řeholi. Roku 1540 se tento řád dočkal papežského potvrzení od papeže Pavla III (1534 - 1549). Vedle své náboženské činnosti tovaryšstvo působilo a působí v mnoha oblastech vědy, kultury, umění a školství. V náboženské činnosti řád vždy zaměřoval svoji pozornost především na pastorační a misijní činnost.

Jezuité se stali záhy oblíbeným a rozšířeným řádem po celém tehdy známém světě. To se stalo ovšem terčem závisti a kritiky. V dobách tzv. osvícenského absolutismu tyto hlasy sílily. Na naléhání západoevropských královských dvorů byl řád v roce 1773 papežem Klimentem XIV (1769 - 1774) svým breve Dominus ac Redemptor noster z 21. července 1773 zrušen. Tato první etapa se označuje jako první Tovaryšstvo.

Tovaryšstvo se udrželo přechodně v Rusku, kde ve třech kolejích a několika rezidencích působili členové i nadále. V roce 1804 byl papežem Piem VII (1800 - 1823) obnoven pro Neapolské království a v roce 1814 pro celý svět. Stalo se tak bulou Sollicitudo omnium ecclesiarum. Od té doby se hovoří o druhém Tovaryšstvu.

Do Čech přišel řád poprvé v roce 1555, kdy se prvních 12 příslušníků usadilo na místě zpustlého dominikánského kláštera v Praze na Starém Městě u kostela sv. Klimenta. Ještě před založením prvního domu vstoupilo 12 mužů z Čech. z Prahy se postupně šířil řád i do ostatních koutů království. První domy patřily ještě pod rakouskou provincii. Od té se ovšem oddělily poté, co šťastně přečkaly věčné vypovězení z království v roce 1619. Čtyři roky nato došlo k vytvoření nové provincie. Od roku 1623 tedy existovala samostatná česká provincie, která zahrnovala Čechy, Moravu a Slezsko. Česká provincie existovala až do zrušení řádu v roce 1773.

Při zrušení řádu v roce 1773 měla česká provincie 1 125 členů. Tímto rokem končí historie české provincie. Její někdejší členové se rozprchli do diecézní správy, nebo k vojsku, či do výslužby. Jednotlivé osudy těchto exjezuitů byly bohaté. Většina z nich se ale obnovení řádu nedočkala.

K obnovení jezuitského života v Čechách dochází relativně pozdě. Jejich postavení v české společnosti bylo více než obtížné. Řád byl totiž v minulosti hlavní rekatolizační silou v Čechách. Návrat jezuitů se tak dostal až na půdu českého zemského sněmu. V roce 1853 si zřídili kolej v Bohosudově spolu s gymnasiem a chlapeckým seminářem, roku 1866 otevřeli rezidenci u sv. Ignáce na Novém Městě Pražském, roku 1887 rezidenci Nanebevzetí Panny Marie na Hostýně, roku 1890 kolej Nanebevzetí Panny Marie na Velehradě s probačním domem a s gymnasiem (v letech 1909 - 1910) a roku 1905 rezidenci Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové. Tyto domy patřily k provincii rakouské. Jezuiti haličské provincie (provincia Galiciana) s provincialátem v Krakově si zřídili rezidenci v Těšíně (roku 1885), rezidence v Cukmantlu (roku 1884, nyní Zlaté Hory), rezidenci v Karviné (roku 1896) a rezidenci u sv. Jiří v Opavě (roku 1896); z nich rezidence v Opavě a Těšíně (Českém Těšíně) přešly později k československé provincii. Její vznik souvisel se vznikem československého státu. Domy, nacházející se na území Československé republiky, totiž patřily k rakouské, haličské a uherské provincii. Nová politická situace nedovolovala řízení z cizích států

Do roku 1928 byla na území Československé republiky československá viceprovincie, do níž náležely i domy na Slovensku; 25. prosince 1928 vznikla československá provincie, jejíž součástí byla viceprovincia Slovakiae dependens. Měla tyto domy (r. 1932): rezidence v Podmoklech (též exerciční dům - domus exercitiorum, patřící ke koleji v Bohosudově), rezidenci v Českém Těšíně, rezidenci na Hostýně, rezidenci v Hradci Králové, kolej v Bohosudově (též chlapecký seminář - seminarium dioecesanum), rezidenci v Opavě, kolej v Praze - Bubenči (zal. 1913, též arcibiskupské gymnasium), rezidence u sv. Ignáce v Praze 2 (residentia maior) a papežskou kolej na Velehradě.

ObrazekJeště r. 1932 vznikla kolej v Doupově a r. 1933 byl založen filosofický ústav v Děčíně, jenž byl přemístěn do koleje v Benešově u Prahy (zal. r. 1935, předtím piaristi). V Děčíně byl v 30. letech 20 století i noviciát pro novice německé národnosti. V roce 1936 byl v Benešově probační dům, při koleji v Doupově diecézní chlapecký seminář, při koleji v Praze - Bubenči gymnasium a arcidiecézní chlapecký seminář; rezidence byla u sv. Ignáce v Praze 2, v Opavě, Hradci Králové a v Děčíně (zde byl též konvikt pro chlapce, patřící ke koleji v Bohosudově). Na Velehradě měl řád papežskou kolej, probační dům, exerciční dům a misijní papežskou školu.

Vlivem tragických politických událostí byla 5. ledna 1939 byla československá provincie přeměněna na českou provincii, a tak se po roce 1773 znovu objevuje na scéně kdysi slavná česká provincie Tovaryšstva Ježíšova. Mezitím následkem odstoupení zabraných území na základě Mnichovské dohody odděleny od provincie tyto domy: Bohosudov, Děčín, Doupov, Opava, Podmokly a Těšín - celkem s 69 členy.

15. března 1939 německé vojsko okupovalo Čechy a Moravu - vznikl "Protektorát Böhmen und Mähren". Německé úřady za vydatné pomoci gestapa vedly systematický boj proti katolické církvi. Působení jezuitů jim bylo zvlášť trnem v oku. Nacisté postupně zabrali jednotlivé rezidence řádu, zakázali vydávání časopisů, které jezuité redigovali a začali se zatýkáním těchto mužů a jejich odvážením do žalářů či koncentračních táborů. Mnohým z nich podlomili zdraví, někteří zemřeli.

Po skončení II. světové války se jezuité snažili obnovit život v řádových domech své provincie, i když ne v šechny jim byly vrácen. V roce 1947 začínají s výukou a výchovou studentů na novém gymnasiu v Brně a taktéž v Bohosudově; řád vedl i gymnasium na Velehradě a svou filosofii v Děčíně. Jezuité opět redigovali některé časopisy, vedli Mariánské družiny, dávali v hojné míře exercicie (centrem byl "Stojanov" na Velehradě), konali lidové misie. 25. únor 1948 se stal ovšem datem nové hrozby - nejen pro jezuity, ale celou církev u nás.

Za dva roky došlo k násilnému uzavření v šech mužských klášterů v dubnu 1950. Později byly uzavřeny i ženské kláštery. Komunistické orgány se rozhodly při svých proticírkevních taženích využít i tradičních protijezuitských nálad v české společnosti. o tom svědčí i mnohé archivní dokumenty. z této doby se nejen řád, ale i česká společnost jen těžko vzpamatovává.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář