Dominikáni
Dominikáni
Není známo, kdy přesně sv. Dominik začal pomýšlet na založení nového řádu, který by se plně věnoval hlásání evangelia a žil apoštolským způsobem života. Pravděpodobně se tomu stalo kolem roku 1208, rok po smrti Dominikova věrného spolupracovníka v boji za spásu a obrácení nevěřících, biskupa Diega. Tehdy se papež Inocenc III. rozhodl zorganizovat křížovou výpravu proti bludařům. Dominik zůstal osamocen, procházel krajinou, zdecimovanou boji a snažil se bloudící obrátit dříve, než přijde ke slovu násilí.
Všeobecně je rozšířený názor, že založil klášter v Prouille klášter pro konvertitky ke křesťanství, aby zde mohly žít rozjímavým životem a modlit se za jeho úsilí a později za celý řád. (Toto tvrzení však vyvrací toulouský historik Eli Pascal, který tvrdí, že Dominik v té byl pouze diecézním knězem a neměl tedy právo zakládat klášter. Tato činnost příslušela biskupovi. Zřejmě tedy prvním klášterem, který světec založil byl konvent bratří. Klášter v Prouille byl přijat do řádu až poté.) Tento klášter se stal Dominikovi útočištěm a místem, kde si mohl od své vyčerpávající práce odpočinout,
V dubnu roku 1215 se ke sv. Dominikovi připojují první spolupracovníci, zatím ještě nejsou vázáni konkrétními závazky. U několika z nich uzrálo rozhodnutí složit slib do jeho rukou a založit komunitu bratří. V červnu téhož roku získává Dominik diecézní schválení nového řádu od biskupa Fulca z Toulouse.
O několik měsíců později, na podzim roku 1215 se Dominik odebral do Říma jako průvodce toulouského biskupa na cestě na IV. Lateránský koncil. Při té příležitosti požádal papeže Inocence III. o schválení svého řádu, aby jeho aktivita nemusela být omezena pouze na jednu diecézi. Papež Dominikovu snahu uvítal, ale vzhledem k chystanému kánonu o zákazu vzniku nových řeholních řádů mu doporučil, aby přijal některou z již schválených řeholí, a ujistil jej, pak bude jeho řád přijat. Dominik se vrátil ke svým bratřím do Toulouse a na I. řádové kapitule (29. 5. 1216) se společně shodli na přijetí řehole sv. Augustina, "ne proto, co obsahovala, ale pro to, co neobsahovala" (V. Koudelka). Tato řehole se skládá jen z obecných předpisů, obsahuje jen několik základních pravidel společného života, a proto mohla být vhodně doplněna konkrétními stanovami. Zároveň bratři přijali za své některé prvky z premonstrátských stanov. Celková koncepce ale byla zcela nová a odlišovala se od všech zatím existujících řeholních společenství. Oproti františkánům nebo benediktinům, Dominikův řád je řádem kněžským a fyzická práce je v něm nahrazena kázáním a žebravým způsobem života. Chudoba zde je chápána jako prostředek, nikoli cíl.