Věřit starověkým dokumentům, to je věc ošidná. Zvlášť i když
jeden z největších římských historiků, Titus Livius (59 př.n.l.- 17
př.n.l.), opatrně tvrdí: ,,Starověku přiznáváme výsadu, že smí mísit lidské s božským,
aby vznik měst vypadal vznešenější!“
Počítání podle olympiády
První zmínka o založení Říma, z pera učence Marca
Terentia Varrona, pochází až z 1.století př.n.l.! Varro konkrétně píše, že
město bylo založeno třetího roku šesté olympiády. Díky znalosti data konání
první řecké olympiády (776 př.n.l) přitom není nějak složité dospět k onomu
slavnému roku 753.
Problémoví bratři
Pověst o mýtických zakladatelích Říma má pak následující,
díky Titu Liviovi, tradované znění: ,,Budoucím zakladatelům Říma, Romulovi a
Removi, jsou dány do vínku úklady jejich mocichtivého strýce. Proto je matka
uloží do košíku a svěří řece, jež je donese až k vlčici, která se nad nimi
slituje a odkojí vlastním mlékem.“ Legenda dále praví, že plačící a pěkně
zakulacených chlapců si později všiml pastýř Faustulus, který z nich vychoval
smělé muže, kteří se rozhodli založit vlastní město. Město jež se bude jmenovat
po jednom z bratrů. Ale po kterém? Livius odpovídá:,,Romulus a Remus
neuměli najít shodnou řeč. I rozpoutal se mezi nimi svár, který nakonec
rozhodli bohové. S tím že si vyvolili Romula.“ Romulus, Roma, Řím – tato posloupnost
přece dává smysl! Historikové jsou však jiného mínění…
Nebýt Etrusků…
Řím podle všech dostupných pramenů nezaložil žádný z italských
kmenů, nýbrž národ zcela etnicky odlišný, tvrdí respektovaný italský historik
Luciano Canfora (nar.1942) a vzápětí upřesňuje: Řím může za své založení
děkovat svébytným Etruskům, jimž mimo jiné nelze upřít konstrukci Cloacy
Maximy(hlavní stoky), ale i Fora Romana (centra všeho dění). Nad původ etruské
civilizace dodnes visí řada otazníků. Nejspíše se ale na Apeninský poloostrov
,,vetřela“.