Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Nepevné zdraví Bedřicha Smetany

24. 6. 2009
<><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><><>


 

Nepevné zdraví Bedřicha Smetany


Obrazek


 Ohluchlý, boláky posetý. Tak umírá roku 1884 Bedřich Smetana, skvělý hudební skladatel a vlastenec.

 Bedřich ,asi jedenáctiletý, vydal se s kamarády za město Jindřichův Hradec, na pole poblíž rybníku Vajgar.Když chlapci došli na místo , vyndali z pod kabátu dosud skrývané skleněné láhve se střelným prachem. A za chvíli bylo vše připraveno! Mohlo tedy dojít k zažehnutí střelného prachu a pak i s napětím očekávané explozi.

 To, co mělo skončit klukovskou radostí,nabralo hrozivý konec. Rána totiž nechtěla dlouho vyjít, a tak malý Smetana, který stál nejblíž, pln zvědavosti, šel se podívat, když tu náhle vyšlehl plamen. A nešťastník , zasažen do obličeje, nemohl se hnout. Pomohl mu až jeden z kamarádů, jenž jej odnesl k Vajgaru, kde mu ránu vymyl, načež jej odvedl domů.Obrazek

 Nehoda, která se roku 1835 budoucímu géniovi přihodila, nebyla vůbec banální. Podle docenta Ramby se mladému pacientovi brzy dostal do rány zánět, který vedl ve finále k zastavení růstu postižené kosti – ve Smetanově případu,tedy lebky. V době před objevem antibiotik měly přitom podobné záněty na svědomí až 45 procentní úmrtnost.               Poraněný Smetana přežil, ale s jakými následky…                                                                 

 Z dobových záznamů lze vyčíst, že Smetanu od dětského věku trápila chronická zapálení močového měchýře, krční katary, závratě i náhlé záchvaty zvracení. Bedřich obzvláště trpěl při změnách počasí. Neprospívalo mu ani horké počasí, které mu přinášelo vleklé bolesti. Smetana však netrpěl jen bolestmi těla. S tím, jak dospíval a část jeho lebky zůstával zakrnělá, začal si zoufat nad svou nehezkou, zdeformovanou tváří. Svůj nedostatek zakrýval nejen plnovousem a brýlemi, byl totiž krátkozraký, ale naučil se nastavovat světu svou levou, nepostiženou tvář.Obrazek

 ,,Na bolesti ukrutné jsme si zvykl. Ale že mě opouští sluch, to je tak hrozné, že chutí k životu přestává se mi dostávat.“ Tato zpověď z počátku 70.let 19.století předznamenává nejsmutnější kapitolu géniova života…




<><><><><<><><><><><><><><><><><><><>